Její velký temperament a chytrost by se jistě dobře využila při výcviku, ale já jsem toho bohužel vzhledem k nulovým zkušenostem sportovního výcviku, nedostatku času a neznalosti plemene nedokázala využít. Stejně tak na výstavách, kdy nám špatné předvedení mnohdy jistě ubralo na pořadí. O to více si vážím dosažených titulů i vzhledem k malému počtu absolvovaných výstav. Její bezvadnou povahu jsem také ocenila až později, když jsem více poznala i jiné hovawarty. Troufám si říct, že její vrozenou výraznou charakteristikou je její láska k dětem a lidem obecně, i když hlídač se v ní nezapře. Hravost jí také neopouští a její pobavený výraz, který dokáže vykouzlit je opravdu všeříkající. Čím je starší, tím je mazlivější. Odchovala tři početné vrhy, po nichž se vždy rychle vrátila do kondice.

Její specialitkou je "pasení aportů". Když byla Eddie malá, nešlo v její přítomnosti skoro nic dělat, pořád si chtěla hrát a z toho jsme si časem udělali takovou hru, kdy
předmět, který chtěla házet, položila na nějaké místo tak metr ode mě, odběhla o kus dál a upřeně se na předmět dívala, tak jsem jí předmět za odměnu, že přímo
"neotravuje" hodila a ona ho zas položila kus ode mě, tak to šlo do kola a čas jsem prodlužovala. I když se později zklidnila, tato hra zůstala a já podle jejího upřeného pohledu vždy najdu, co chce hodit, i když je předmět daleko a já o něm do té doby nevím. Nejvtipnější je, když zůstane stát a přikrčí se, přesně tak, jak jsem to viděla jen u border kolií.